!!!!OFICIÁLNÍ STRÁNKY VII.C KRAVAŘE!!!!

Bydleli jsme dlouho ve městě,ale nakonec se rodiče rozhodli,že si koupí starý dům v klidnějším prostředí.Když se poprvé na dům jeli podívat,ležela jsem doma s horečkou,takže jsem ho neviděla.Jela jsem se teda na něj podívat sama autobusem.Býl hodně velký a stál uprostřed velkých stromů,které na něj házely stín.Asi proto na mě působil hodně tajemně.Když jsem zazvonila,otevřela mi holka asi v mém věku.Měla dlouhé černé vlasy,byla celá

v bílém a obličej měla nezdravě bledý.Vystvětlila jsem ji,proč jsem přišla."Pojď,"řekla:"Rodiče tu nejsou,ale já tě provedu.Jmenuju se Monika."Nejdřív mi ukázala přízemí a potom jsme šly po práskajicích schodech nehoru.Monika otevřela dveře jednoho pokoje a mezitím co, jsem se dívala z okna řekla:"To byl můj pokoj.Je tak studený,že tu člověk klidně dostane zápal plic."Když jsem se za ní otočila,už tam nestála.Ovanul mě studený vítr,dostala jsem husí kůži a uháněla po schodech dolů.Najednou přede mnou stál nějaký muž a žena a chtěli vědět co tu dělám."Rodiče chtějí koupit tenhle dům,"koktala jsem."Chtěla jsemsi ho prohlédnout,tak mi ho ukázala vaše dcera."Paní se na mě podívala naprosto nechápavě a velice tiše řekla:"To není možné.Naše dcera zemřela před rokem na zápal plic."Když jsem to rodičům vyprávěla,nevěřili mi,ale dům stejně nekoupili.

Vyvolávání duchů

Byla jsem o víkendu sama doma s Petrou a Danou.Už delší dobu jsme si plánovaly,že zkusíme vyvolávat duchy,ale dosud jsme se to neodvážily udělat.Ten večer jsme si to chtěly zkusit.Začaly jsme tedy vyvolávat a najednou jsme venku uslyšely podivné zvuky.Rychle jsme schovaly všechny předměty,kterými jsme duchy přivolávaly.Dostaly jsme strach a seděli jsme schoulené na gauči nad kterým visela kytara a zvonečky,které byly zavěšené na provázcích a zvonily jen při průvanu.Z ničeho nic se zvonečky rozzvonily a kytara spadla.Nejprve jsme si myslely,že to udělal průvan,ale okno i dveře byly zavřené.Od té doby doma slýchám podivné zvuky a věci se samy pohybují.Už se těším.až se ten duch odstěhuje.

Pronásledovatel

Bylo pondělí ráno,svítilo slunce a já jsem se naposledy protáhla,než jsem rychle vyskočila z postele.Rychle jsme se oblékla a šla do školy.Po cestě mě udivilo,že ulice byly prázdné,žádné lidi jsme neviděla,nejezdila žádná auta,všude byl klid.Opravdu neuvěřitelnéPotom jsem najednou zaslechla nějaké kroky.Když jsem zrychlila krok,kroky za mnou byly také rychlejší.Začala jsem utíkat,abych byla ve škole co nejdříve.Když jsem tam konečně dorazila,dveře byly zamčené a na nich byla cedule"kvůli stavebím pracím zavřeno".Ustrašeně jsem se ohlédla za sebe na ulici,ale můj pronásledovatel byl pryč.Z vyčerpání mi začaly téct slzy.Potom jsem se schoulila před školní vrata a usnula jsem.Najednou mě vzbudily hlasité zvuky a smích.Podívala jsem se co to je a poznala jsem svoji rodinu,která se smála,protože jsem v nočním pyžamu seděla před vchodovými dveřmi do baráku.Jak jsem se tam dostala,jsem ale neuměla vysvětlit.

Přestěhovali jsme se s našima do strašně starýho baráku.Byl trochu strašidelnej,ale mí rodiče milujou starožitnosti.A navíc jsme měli hodně fajn sousedy s dcerou asim v mým věku,se kterou jsem se hned skamarádila.Jednou jsem byla večer sama doma a protože jsem byla unavená,chtěla jsem jít brzy spát.Nemohla jsem ale usnout,pořád jsem měla pocit,že v pokoji někdo je.Ježily se mi chlupy na krku,jako když mě někdo zezadu upřeně pozoruje!Vyděsilo mě to tak,že jsem šla k oknu a mávala na kámošku z vedlejšího domu.Zamávala mi zpátky z okna svýho pokoje a ukázala mi ať k nim zajdu.Vylítla jsem jako střela a když mi otevřela dveřa,povídá:"Ty jsi přišla sama?Proč si nevzala toho druhýho?"Koukala jsem na ni jako vejr,vždyť jsem večera byla doma sama!Jenomže Jitka tvrdila,že když jsme na sebe mávaly jasně viděla,jak za mnou někdo stojí!A to bylo naposled,co jsem zůstala večer sama doma.

Noční můra

Ráno jsem se probudila smáčená potem.V noci mě trápila hrůzná noční můra.Ve snu jsem vstala z postele a v noční košili šla do lesa,kde mě začal pronásledovat muž.Víc si toho nemapatuji ,protože jsem se probudila.Srdce mi divoce bilo strachy.Takový hnusný sen,pomyslela jsem si!Už jen pomyšlení na něj mi nahánělo strach.Řekla jsem si,ještě že to byl jen sen a rychle jsem vstala z postele.Když jsem se ale podívala dolů,zamrazilo mě.Měla jsem zablácené nohy a košile byla plná větviček a jehličí.

Varování neznámého

Moje kamarádka nechtěla na večírek,protože se konal daleko od města v jedné stodole.Bylo ošklivé počasí a ona měla řidičák jen pár dnů.Nakonec jsem ji ale přemluvila.Krátce před tím,než mě vyzvedla,tak zazvonil telefon.V sluchítku se ozval neznámý hlas:"Je to moje vina,stalo se to jen proto,že muselo být po mém.Kdyby jen šel vrátit čas!"Než jsem stačila cokoli říct,neznámý to položil.Párty nebyla nic moc a tak jsme se za chvíli vracely domů.Cestou jsme ošklivě bouraly.Za dva dny jsem se probudila v nemocnici a nevěděla jsem mého kluka a vzlykala do telefonu:"Je to moje vina,stalo se to jen proto,že muselo být po mém.Kdyby jen šel vrátit čas!"Najednou mi to došlo.Před dvěma dny jsem jsem slyšela vlastní hlas.Naštěstí se už kamarádce dařilo dobře.Nikdy bych si to neodpustila.

Když jsem měla narozeniny,řekly jsme si s kamarádkou,že uspořádáme párty.Když všichni přišli,dívali jsme se na televizi.Potom jsme se začli nudit.Kluky napadlo,že budeme vyvolávat duchy.Vzhledem k tomu,že jsme na duchy moc nevěřili,rozhodli jsme se,že vyvoláme Satana.Začali jsme.Nic se nedělo,ale za chvíli vypadla elektřina.Podívali jsme se z okna,ale v ostatních domech se svítilo.Byli jsme strachy bez sebe,ale šli jsme se podívat na pojistky.Nic jsme neviděli a pomalu jsme šli do pookje pro baterky.Uviděli jsme stín divného muže.Začali jsme křičet.Když jsme přišli do pokoje,na zrcadle bylo rtěnkou napsáno:Čeká vás smrt!Najednou se rozsvítila světla a všechno zmizelo.Když přišli rodiče,vyprávěli jsme jim,co se stalo,ale nevěřili nám.Od té doby duchy nevyvoláváme.

Tajemno...

Duch

Byla jsem u Katky doma a rozhodly jsme se,že začneme vyvolávat duchy.Zhasly jsme všechny světla a položily prsty na věštící tabulku.Po několika minutách se začal v místnosti zvedat studený vítr a mě naskočila husí kůže.Najednou se ukazovátko na tabulce začalo pohybovat.Hlas se mi klepal,když jsem se zeptala."Co chceš?"Po písmenkách nám to ukázalo SMRT!Z ničeho nic se na nás podívala Katčina sestra s děsivým úsměvem na tváři a křičela,že nás chce zabít!Vypadalo to,jako by její tělo ovládl duch!Byla jsem vyděšená,ale během chvíle byla zase všechno,včetně Katčiny sestry, v normálu.Později jsme se ptaly,jestli si z nás dělala srandu,ale vůbec nevěděla o čem mluvíme!Ve skutečnosti ani nevěděla,že dělala něco neobvyklého!Věřte mi ,že už nikdy nebudu vyvolávat duchy!

Přepadení

Byl to příšerně stresujíci den a ke všemu tomu zlu jsem ještě musela jít na poštu.Se špatnou náoladou jsem vyrazila a celou cestu jsem si v duchu nadávala.Už jsem tam skoro byla,když mě najednou nějaká žena chytila za ruku.Rozhořčeně jsem se na ni podívala:Byla to velmo stará paní, zřejmě asi nebyla při smyslech a něco nesrozumitelneho si neustále brumlala pro sebe.Samozřejmě jsem se zkoušela vytrhnout,ale stisk te paní nepovoloval.Svým tmavým pohledem na mě pořád zírala,během toho co mi pevně svírala ruku tak,že jsem ji sotva cítila.Začala jsem volat o pomoc a ihned přiběhl jeden kluk,který se mi snažil pomoc,ale beznadějně.Mezitím jsme se sesunula na kolena a začala bolestí brečet.Ten kluk,kterému přišlo všechno dost divný odešel.Tak jsem tam seděla v slzách chycená starou čarodějnicí.Najednou se podívala směrem k poště a potom s divným šklebem řekla:"Tak mladá dámo nyní můžete jít."Vstala jsem a teprve teď jsem si všimla,že kolem počty je spousta policistů.Vyváděli sfetovaného muže,který chtěl pěmíze a všechny ohrožoval nakaženou injekční stříkačkou!Otočila jsem se zpátky k té ženě,ale ona zmizela.

Strašidelné Vánoce

Dům mých prarodičů na mě působí velice tajemně-hlavně od té doby co v něm zemřela tetička Marie.Nesnášela rámus a pokaždé,když jsem já nebo moje sestra začala hrát v domě na piano.křičela na nás,ať toho necháme.Rok potom co zemřela,jsme jako obvykle jeli na Vánoce do toho domu navštívit rodiče mého otce.Máma a já jsme spaly ve staré ložnici po mé tetičce.Být v té místosti mi bylo hrozně nepříjemné-cítila jsem se jako by tam s námi neustále byl ještě někdo další!Najednou ložnicí zaproudil studený vzduch a proužek světla se začal míhat po zdech.Věděla jsem,že to je určitě tetička!Maminka mi začala pro uklidnění zpívat a v tu chvíli se celou místností ozval příšerný výkřik.Teď už jsem byla stoprocentně přesvědčená,že to byl hlas tetičky,která nás jako obvykle prosila,ať jsme tiše!

Jeeee....

Duch mrtvého pilota

U nás v paneláku bydlel,ještě předtím,než jsme se nastěhovali,pilot,který zemřel při letecké havárii.Jeho žena se potom i se svými dětmi odstěhovala a do toho bytu jsme se pak přistěhovali my.Dozvěděla jsem se to teprve nedávno od mamky,která mi vyprávěla,že když jednou byla sama doma,slyšela divné zvuky,které šly z chodby a pak jakoby se ztrácely směrem k WC.Nejprve si toho nevšímala,ale pak zcela zřetelně spatřila postavu asi mé výšky,takže si zprvu myslela,že jsem to já.Když si prý uvědomila,že je vlstně sama doma,měla divný pocit.Postava,ale zmizela tak rychle,jako se objevila a matka na tuto příhodu brzy zapomněla.I když abych pravdu řekla,já měla docela nahnáno..Taťka mi zase vyprávěl,že když se pozdě večer díval na televizi,zdálo se mu,že ho někdo sleduje a když se otočil směrem,spatřil postavu,která jakoby se vzdalovala a přibližovala do chodby.Rodičům jsem to nevěřila až do té doby ,než se podobný příběh stal i mě,a pak dokonce i bráchovi,který byl sám doma.Dokonce jsme se všichno shodli na popisu postavy,takže jsme přesvědčeni,že se jednalo o tu samou bytost.Co to ale bylo si doteď nedokážeme vysvětlit.Já se však domnívám,že s ejedná o ducha mrtvého pilota,který ve svém domě hledá po smrti hledá svou ženu a děti.

UUAAA...    Záhadná černá postava

Jednou večer jsme se šly s kamarádkou podívat na hřbitov.Sedly jsme si na lavičku u velkého Ježíše a povídali jsme si o přízracích,najednou jsme si obě myslely,že nás někdo sleduje.Po chvíli jsme se rozhodly,že půjdeme domů,když kámoška byla už na schodech ze hřbitova,já jsem se najednou zastavila a furt mě tam něco táhlo.Tak jsem se najednou otočila a viděla jsem jak Ježíše něco běží(letí).Bylo to celý černý,prostě černá postava,pohybovalo se to strašně rychle.Řekla jsem to kámošce a ta se šla podívat a viděla,to co já.Pak jsme to řekli naší nejlepší kamarádce a ta nám řekla,že jedna holka se z toho hřbitova nevrátila.

Kartářka

Na Valentýna jsem se vracela ze školy a byla zvědavá,co bude ve schránce.Ve schránce byl dopis.Tak jsem ho s chutí otevřela.Ale když jsme si ve výtahu přečetla co v něm je ,začal jsem brečet.V dopise,který mi poslal můj kluk,stálo,že mě opouští,a že se zamiloval do jiné.Probrečela jsem doma celé odpoledne.Pak jsem usnula.Druhý den jse byla skoro na rozpadnutí.Z písemky jsem dostala pětku a holky mi řekly,že se mnou už nekamaráděj.Když jsem se vrátila ze školy,nebyl nikdo doma.Tak jsem se rozhodla zajít ke kartářce.Když mi vyložila karty a prozradila mi mou budoucnost,byla jsem celá bez sebe.Ona mi totiž řekla,že si najdu jiného,hezčího a hodnějšího kluka a taky,že se se mnou holky udobřej.Ale prý můj bratr bude mít smůlu.Prý ho přepadnou narkomani a že skončí v nemocnici,kde budou místo sester a doktorů, jenom duchové.Tomu jsem teda moc nevěřila.Poděkobval jsem ji a odešla domů.Doma pořád nikdo nebyl.Tak jsem si udělala ukoly a pak jsem si začala smskovat se setřenkou.Když jsem ji psala co mi kartářka vyložila,napsala mi,že to samé ji vyložila i její kartářka.Myslela jsem si,že mě chce jen vylekat.Ale ono se to,co mi kartářka řekla opravdu stalo.

Stejné srdce?...

Vlastně to byl docela příjemný den.Byla u mě kamarádka.Povídaly jsme si a pozorovaly rybu v akváriu,jak plave sem a tam.Dostala jsem ji od mé babičky,a proto jsem jí také pojmenovala.Najednou se rybka přastala hýbat,převrátila se na stranu a vyplavala na hladinu.Moc času smutnění mi ale nezbylo.O chvilku později mi volal můj táta,že moje babička zemřela.Byla jsem naprosto v šoku!Copak je možné,aby byla moje rybka nějakym způsobem spojená s babičkou a vycítila její smrt?Tu noc jsem vůbec neusnula,nikdo mi na tuhle otázku nebyl schopen odpovědět.

Vražedné odhalení

Před několika lety v pražském Krčském lese řádil vrah,který zabíjel ženy.A policie pořád nemohla přijít na to,kdo je ten hrůznej násilník.No a my jsme jendou takhle s kámoškou seděly doma a tahle záhada nám pořád vrtala hlavou.Proto jsme se rozhodly,že zkusíme vyvolat nějakého ducha a pokusíme se ho zeptat,kdo by mohl být tím mordařem.A ten duch nám napsal,že je to pan doktor Michal Fialka,který pracuje v místní nemocnici a ženy zabíjí kvůli orgánům.To nám vrtalo hlavou.Druhý den jsme se podívaly na jemná tě nemocnice a věřte nebo ne,on tam skutečně pravoval.jako chirurg!Nikomu jsme to neřekly,ale byl to orpavdu divý pocit!

Juuu...   Strašidelný dům

Jednou jsme šly se sestrou z knihovny a šly jsme ulicí o, které se říká,že je to temná ulice "telná ulice",protože to byla nejkratší cesta a my jsme chtěly být co nejrychleji doma.To bylo to nejodvážnější co jsme kdy udělaly.Když jsme byly v polovině cesty,začala se za námi pížit tajemná postava a popáleninama.Otočily jsme se, ale už ta nebyla.Začaly jsme se bát.Zrychlily jsme a najednou jsme uslyšely hodně divné zvuky.Vběhly jsme do starěho domu,který byl nejblíže.Ale tam to bylo ještě horší.Protože tam před padesáti lety zemřeli při velkém požáru manželé.Když jsme ta asi deset minut sátly a prohlížely si dům,začaly se k nám blížit dvě postavy.Zjistily jsme že,to jsou oni.vyběhly jsme z domu a utíkaly rychle pryč.Když jsme překročili hranice te ulice nic jsme neviděly.Bylo jako by jsme prošly zdí a ta i s ulicí zmizela.Když jsme se na to doma ptaly babičky,řekla nám,že se ji to stalo také.Od té doby tudy vůbec nechodíme a víme proč!!!

Bojiiiim..:))

Strašidelná noc ve stanu

Jednou v létě jsme s kamarádkou spaly na naší zahradě ve stanu.Najednou jsme slyšely divné zvuky a srašně jsme s vyděsily.Nejdřív jsme si myslely,že je to můj pes,ale pak jsem si uvědomila,že spí doma v pelíšku.Řekla jsem to Martině a rozepla stan,aby se podívala,co to bylo.Nebo kdo to byl.Najedou šíleně zakřičela a vrátila se do stanu.Stěžovala si,že jí bolí ruka a tak jsem vzala baterku a uviděla celou její ruku od krve.Nevěděly jsme co budeme dělat,protože na stan pořád něco škrábalo a drápalo.Hrozně jsme se bály a tak jsme si lehly do jednoho spacáku a pusitly si rádio,které bylo připojené a prodlužovák z prádelny.Rádio najednou přestalo jrát a my uslyšely kroky,které se k nám blížily.Pak jsme uslyšely zvuk rozepínání stanu a hrozně jsme se bály a uplně jsme ztuhly a nemhly nic dělat.V tom z našeho baráku vyšla mamka,která šla vyvenčit našeho psa..Můj pes začal příšerně štěkat a vrčet.Mamka zahlédla černou postavu a zavolala na ni mým jménem,protože si myslela,že to jsem já.Druhý den nám mamka říkala,že ta postava přeskočila plot a zmizela.Dodnes nevíme,kdo to byl,asi máme velké stěstí,že můj pes potřeboval na záchod,kdyby ne tak...

Uuuuuuuaaaa.:))

Muž na hřbitově

Protože jsem chtěly s mojí

kamarádkou prožít zase jednou nějaké dobrodružství,domluvily jsme se,že se v noci vypravíme na hřbitov.Ale nakonec to bylo mnohem strašidelnější, než jsem si představovaly.Celé vystrašené jsme se proto raději vydaly na cestu domů.Najednou ale se silným prasknutím zhasly všechny lampy.Zůstaly jsme tam stát uprostřed tmy jen s našimi malými sotva svítícími baterkami a pomalu jsme omdlévaly strachy."Co tady děláte",slyšely jsme náhle zašeptat nějaký hlas.Moje kamarádka se otočila a za zády ji stál nějaký muž"Zakřičela,jako by ji na nože brali a začala rychle utíkat pryč.Chtěla jsem se rozběhnout za ni,ale v tu chvíli mě někdo ze zadu chytil!Srdce se mi prudce roztlouklo a pak mi zatmělo před očima.Druhý den jsem se rpobudila na autobusové zastávce.Celá zmatená jsem se vydala na cestu domů.Moje kamarádka mi říkala,že se mě dokonce vrátila hledat,ale po mě jako by se zem slehla.Vyprávěla mi,že před dvaceti lety,byl na tom samém hřbitově zavražděny dvě mladé dívky!Co mě tedy zachránilo?

Záhadný stařík

Tenkrát mi bylo asi děvět let.Byli jsme na návštěvě u příbuzných v Německu.Sluníčko krásně svítilo,senza příležitost někam vyrazit.Tak jsme se sestřenkou popadly kola a jely.Prostě někam,kde je hezky.Dojely jsme do lesa,u kterého byl na kraji starý park.První pohled byl strašidelný a mrazivý,ale co,vlezli jsme tam.Já jsem omylem zabouchla starobylá vratka,ktrá se málem rozesypala.Projížděly jsme to tajemné místečko.Po chvilce něco šustlo.Myslely jsme,že je to nějaká zvěř,ale ne!za chvíli z keře vylítnul podivný stařík a něco na nás křičel.Nerozuměly jsme a stály jak opařené na tom samém místě.samo,že jsme začaly křičet a potom zdrhat,ale nemohly jsme otevřít tu zatracenou branku.Koukala jsem na toho muže,zatímco moje sestřenice se mermomocí snažila přesvědčit tu branku, aby povolila.Ten stařík byl malý a ušmudlaný.V ruce něco držel.Pytel.Byl odě mě tak půl metru a já myslela,že mě do toho pytle strčí.Záhadně povolila branka,my jsme popadly kola a jely urychleně z lesa pryč,v životě bych se tam nevarátila.Pobyt trval ještě pár dnů a v novinách jsme si přečetly něco strašného!Na okraji lesa v parku (kde jsme byly my) se našla mrtvá holčička v pytli,která tam udajně venčila pejska :-( Pořád z toho máme noční můry,ten "někdo" se nám ve snu už několikrát zjevil a vždy s větou:"Mě jste jen tak neunikly!"....Brrr!

Uuuuuuaaaa...

Zrcadlo do budoucnosti

Celou věčnost jsem svoji mamku otravovala s tím ,že bych chtěla mít ve svém pokoji zrcadlo.Nakonec to vzdala a po několikahodinovém hledání jsme našly to pravé.Když jsme přišly domů hned jsem si ho pověsila a zadívala se do něj.Najednou můj obraz v zrcadle zmizel a já se koukala na Rosťu,nejsladšího kluka na škole,jak mě líbá!A opravdu,na druhý den mi řekl,že by se mnou chtěl chodit a samozřejmě jsme se líbali.Několik příštích týdnů jsem byla hrozně šťastná.Než jsem zase v zrcadle viděla další obraz!Tentokrát to vypadalo,jako by po povrchu zrcadla stékala krev!Pět minut na to mi přišla smska od Rosti,který se se mnou chtěl rozejít...

Můj nový přítel

Když jsme byli loni se třídou na výletě,seznámila jsenm se se super sladkým klukem.Skamarádili jsme se a tajně se scházeli,když se mi podařilo na chvíli utéct od třídy.Předposlední den jsme šli se třídou na výlet a tak jsem se se svým kamarádem nemohla vidět.Naše učitelka nás táhla na jeden hřbitov.Ze začátku mě to hrozně nudilo,ale pak se mě zmocnil takový neklid.,až mi zůstával rozum stát.Nervozně jsem bloumala po hřbitově,až jsem se zastavila před příšerně starým hrobem.Musela jsem se pořádně sehnout,abych mohla nápis na kameni přečíst.Stálo na něm jmén mojeho nového kamaráda.Ačkoli jsme byli na druhý den domluvení, neukázal se a už nikdy jsem ho neviděla.Copak se mi to všechno jenom zdálo?Byl ten kluk už opravdu desítky let mrtvý?Pravdu už se asi nikdy nedozvím.

Chrápání na hřbitově...

Když jsme byly se sestrou na procházce,napadlo nás,že půjdeme na hřbitov zapálit svíčku naší babičce.Když jsme ji zapálily,šly jsme si prohlédnout pomníky na okolních hrobech.Najednou jsme stály u hrobu ročního chlapečka Matěje.Najednou jsme uslyšely chrápání.Zvuky pocházely z vedlejšího hrobu.Hrozně jsme se lekly.Pak jsme uslyšely bouchání,jako by se někdo dobýval z hrobu.Nevěděly jsme, co máme dělat.Raději jsme rychle utekly ven ze hřbitova.Najednou nás někdo začal honit.Viděly jsme průhledného muže a ženu s malým dítětem.Podle fotky jsme poznaly,že se jedná o toho malého mrtvého Matěje.Vzaly jsme nohy na ramena a utekly jsme domů.Nikdo nebyl domů ,tak jsme utíkaly k sousedům.Zazvonili jsme u dveří a otevřít nám přišli právě ti lidé,co jsme viděly na hřbitově.Utíkaly jsme k dalším a dalším dvěřím.Ale všude nám otevírali ti samí lidé.Za chvíli se vrátili rodiče z nákupu.Hurááá!!Záchrana!Už nikdy nepůjdem samy na hřbitov.

Duchové z chaty...

Ještě nedávno jsem jezdila s mojí rodinou na chatu do Krušných hor.Vlastnili jsem tam malou chatku,vedle které stál ještě jeden starý dům.Ten si časem koupili teta ze strejdou.Po náročných opravách jsme se já,můj brácha,mé dvě sestřenky a teta se strejdou rozhodli,že tam strávíme první noc.Já a brácha jsme si zabrali ten nejmenší pokoj a do zbylých dvou se uložili teta se strejdou a mé sestřenice.Všichni jsme spokojeně usnuli,když v tom mě vzbudila velká dutá rána.Mého bráchu to samozřejmně vzbudilo taky.Rozsvítila jsem a vystrašeně se podívala.Následoval další šok.Brácha měl totiž celej obličej od krve.Pozdějí jsem zjistila,že mu teče krev z nosu a tak se v umyvadle omyl a smažili jsme se znovu usnout.Ráno jsme vše vyprávěli tetě a strejdovi.Ti nám řekli,že ta rána byla pád trámu,který na strejdu málem spadl,když se šel podívat do sklepa,protože teta tam odtud slyšela dětský pláč.Další noc tam už nikdo z nás spát nechtěl,jen babička,která to nikomu nevěřila,tam spát šla.Ráno ji však odvězli sanitkou do nemocnice s velkými bolestmi břicha.Teta a strejda pozvali na chatu senzibila,který nám pak řekl,že v tomto domě jsou duchové dětí a vojáků,kteří tu bylo za druhé světové války zavražděni.Od té doby tam už nikdo nikdy nespal a já ám strach,jen když procházím kolem.

Anděl strážný...

Jednou zase tak v zimě lyžuji s kamoškama a jak tak jedu,najednou cítím,že padám a narážím hlavou do kamene.Chvilku ležím a čekám,jestli mi někdo nepomůže vstát,ale nic.Už jsem byla úplně promrzlá,nemohla jsem se vůbec hnout,byla jsem unavená a v tom se tam vyloupla nějaká osoba.Poznala jsem,že je to nějaká žena s hodně dlouhýma blonďatýma vlasama,modrýma očima a bílýma šatama.Pomohla mi,abych si mohla sednout a vztáhla ke mě ruku.Ucítila jsem teplo a uviděla jsem jasné světlo,které pomalu ustávalo.Otevřela jsm oči a uviděla,že jsem v nějaké budově a u mě stojí mamka a hodně doktorů.Jeden ten doktor mi řekla,že jsem upadla na lyžích,omdlela jsem,a mám na hlavě čtyři stehy.Dodnes nevím,kdo byla ta žena,asi anděl strážný.Ale jedno vím určitě a to,že se mi to nezdálo.